---

Probudíš se tiše,
v čase půlnočním.
Probudíš se tiše,
když tě budím.

Probudíš se a řekneš,
chci ještě spát.
Probudím tě a řekneš,
nebuď mě, jsem unavená.

Probudím tě a řeknu,
Je čas vstávat,
Neboť všichni právě usnuli,
je čas vstávat.

Protřeš si oči,
a pochopíš.
Je čas vstávat,
všichni šli právě spát.

Jdeš tmou,
já vedle tebe,
jdu tmou,
s tebou.

Jdeme tmou, kde již nikdo nechodí,
kterou již nikdo nevidí,
neb všichni šli již spát,
a my se budíme, kde není žádný strach.

Není se čeho bát,
když všichni šli spát.
Nebojíme se sami sebe,
jsme tu jen kvůli sobě.

Dřív jsem tu chodil sám,
pozoroval měsíc, jak jej nikdo nikdy neviděl,
pozoroval hvězdy, jen pro mě vždy chvíli zářily,
pozoroval spící, jak se mi vysmívají.

Chodil jsem nad ohněm sám,
bavil jsem se,
nemohu říci, že ne
hrál jsem si s ohněm.
Pokaždé mě spálil.

Slyšel jsem klidný dech,
přes tlusté vrstvy přikrývek,
slyšel jsem jejich vztek,
když kolem jsem procházel.

Záviděli mi?
Kdo ví, nebyli jsme stejní.
Záviděli mi a já jim záviděl.
Ale oni neviděli měsíc,
a hvězdy.

A teď vidíš hvězdy,
A teď vidíš měsíc,
Nesvítí už jen pro mě,
Svítí pro nás.
A nenávidí nás stejně.

Bojí se nás?
Procházíme kolem nich,
když spí.. bezbranní.
Ublížíme jim?

Díváme se na měsíc,
a hvězdy.
Nezajímají nás ti,
kterým u spících hlav chodíme.

Stejný měsíc,
Stejné hvězdy,
Stejné slunce.

Náš měsíc,
Naše hvězdy,
Jejich slunce.